Možná ti ukážou, proč jsi pořád sama nebo proč si přitahuješ pořád stejné typy mužů.
Můžou být romantické filmy tvým navigátorem?
Za mě rozhodně jo.
Jen záleží na tom, z jakého místa a pocitu se na ně díváš.
Když jsem kdysi koukala na romantické filmy jako single, často jsem si skrze ně doplňovala něco, co mi v životě chybělo.
Představovala jsem si krásného, svalnatého chlapa, který se o mě zajímá, vidí mě, chce mě a já jsem vedle něj šťastná.
A co si budeme nalhávat…
I v těch filmech podle Rosamundy Pilcherové se mi líbilo mít spoustu peněz, bydlet v paláci a mít kolem sebe služebnictvo. 😂
Protože uklízení a vaření jsou samozřejmě moje oblíbené práce.
No dobře…
Nejsou. 😂
Ale tehdy mi to vlastně vůbec nepřišlo zvláštní.
Dnes už ale vidím, že jsem si prostřednictvím těch filmů často doplňovala pocit nedostatku.
To, co jsem neměla v reálném životě, jsem si na chvíli mohla prožít přes obrazovku.
A ono to může být příjemné.
Jenže když se v tomhle pocitu nedostatku udržuješ pořád, můžeš si tím paradoxně ještě víc upevňovat přesvědčení:
„Tohle nemám.“
„Mně se to neděje.“
„Až přijde ten správný muž, budu konečně šťastná.“
A přesně takhle jsem to měla já.
A ten správný muž samozřejmě nepřicházel.
Až když jsem přestala hledat, něco se změnilo
Až když jsem přestala hledat někoho, kdo mě měl „udělat šťastnou“, a začala jsem se učit být šťastná sama se sebou, něco se změnilo.
Pak do mého života přišel můj muž.
Teď to samozřejmě zjednodušuji.
Protože tomu předcházela spousta práce na sobě.
Práce s tím, co jsem si nesla z minulosti, s podvědomými programy, s vlastní hodnotou, s tím, co jsem považovala za lásku a co jsem si myslela, že si musím ve vztahu zasloužit.
Ale taky se stalo něco, co bych tehdy rozhodně nečekala.
Potkali jsme se způsobem, který by vydal na samostatný romantický film.
Jenže takový, který bych vám zatím úplně nemohla pustit. 😂
Řekněme, že některé detaily našeho seznámení jsou…
ehm… nepublikovatelné. 😂
Ale možná vám o něm někdy povím.
Protože i naše setkání mi dnes ukazuje, jak moc se může změnit to, koho si do života pustíme, když se změníme my.
A právě proto dnes dokážu na romantické filmy koukat úplně jinak.
Už nepotřebuju, aby mi ukázaly život, který nemám.
Můžu se díky nim dívat na život, který už žiju, a všimnout si v nich vzorců, které jsem sama kdysi žila.
Včera jsem jeden takový film viděla
Při vyrábění věcí do auta na cestování jsem si pustila český film Mr. Johnson s Klárou Issovou, Hynkem Čermákem a Jeffem Josephem.
Na ČSFD žádný velký hit.
Já v něm ale včera viděla kus svého vlastního života.
A najednou jsem se na hlavní postavu Veroniky dívala úplně jinak než kdysi.
Veronika se bojí, že zůstane sama
Veronika je žena, která si nevěří.
Žije s Václavem, který svoje vlastní nejistoty maskuje agresí, fyzickým násilím a emočními útoky v podobě shazování a ponižování.
A Veronika to snáší.
Protože se bojí, že zůstane sama.
A já jsem si při sledování říkala:
„Bože, copak to ta holka nevidí?“
A pak mi došlo:
Já jsem přece byla úplně stejná.
Dva roky jsem omlouvala neomluvitelné
Žila jsem s otcem svého prvního dítěte, který se k němu ani nepřiznal.
Dva roky jsem ho omlouvala.
Dva roky jsem si nechávala nadávat a shazovat se.
A moje sebevědomí nekleslo na nulu.
Spadlo někam do mínus nekonečna.
Připadala jsem si jako největší hovno na světě.
Ale můj strach, že zůstanu sama, byl větší než moje odvaha odejít.
A tak jsem zůstávala.
Je zajímavé, že navenek může takový muž působit úplně jinak.
Dokonalý.
Charismatický.
Oblíbený.
Člověk, kterého všichni milují.
A právě proto může být pro ženu tak těžké přiznat si, co se děje za zavřenými dveřmi.
Nakonec mě ze vztahu nepřivedla touha po jiném chlapovi.
Přivedlo mě k tomu moje dítě.
Jeho emoční rozpoložení mi ukázalo, že takhle už dál žít nechci.
A dodnes děkuju za sílu říct:
Dost.
I kdybych měla zůstat sama.
A právě tady se romantický film stává zrcadlem
Když jsem se včera dívala na Veroniku, najednou jsem jí nerozuměla méně.
Rozuměla jsem jí víc.
Protože jsem věděla, co se za tím může skrývat.
▪️Strach z opuštění.
▪️Strach, že zůstanu sama.
▪️Strach, že to nezvládnu.
▪️Strach, že už mě nikdo nebude chtít.
▪️Strach, že lepšího muže nenajdu.
▪️Strach, že vezmu svému dítěti otce.
A právě tyhle strachy někdy způsobí, že zůstáváme ve vztazích mnohem déle, než bychom si zvenku vůbec dokázaly představit.
Jenže nejde jen o „zlé muže“
Tohle je důležité.
Nechci z toho dělat příběh o tom, že muži jsou ti špatní a ženy jsou ty chudinky.
Tak jednoduché to není.
Každý z nás si do vztahů přináší svoje zkušenosti, zranění, obranné mechanismy a představy o tom, jak láska vypadá.
A někdy nevědomě vstupujeme do vztahů, ve kterých se nám naše vlastní bolesti znovu zrcadlí.
Ne proto, že bychom si vědomě vybraly něco špatného.
A už vůbec ne proto, že bychom si „zasloužily“ špatné zacházení.
Ale protože známé může našemu tělu připadat bezpečnější než neznámé.
I když je to známé úplně blbé.
Je to na hlavu, že?
Ano.
Můžeš mít před sebou laskavého, bezpečného člověka…
a část tebe může být podezřívavá, znuděná nebo dokonce odmítavá.
Protože na takové zacházení nejsi zvyklá.
A pak přijde někdo, koho bys vůbec nečekala
Ve filmu je to Jim.
Veronika ho zpočátku vůbec nevnímá jako svého budoucího partnera.
Dokonce se jí ani nelíbí.
A právě proto před ním nic nehraje.
❎Nemusí být dokonalá.
❎Nemusí být sexy.
❎Nemusí dokazovat, jak je schopná.
✅Je prostě sama sebou.
✅A ukazuje svou zranitelnost.
✅Svou citlivost.
A právě tady mě ten film dostal.
Protože kolik z nás žen celý život funguje v režimu:
„Já všechno zvládnu sama.“
Já teda rozhodně.
A mám tenhle vzorec opravdu vyšitej. 😂
🔸Všechno zařídit.
🔸Všechno vyřešit.
🔸O nic si neříkat.
🔸Nikoho nepotřebovat.
A když něco nejde?
🔸Tak to přece zvládnu sama.
➡️Protože kdybych to nezvládla, znamenalo by to, že jsem neschopná.
➡️Že selhávám.
➡️Že nejsem dost dobrá.
A pak se divíme, že vedle sebe nemáme chlapa
Jenže pak se může stát zvláštní věc.
💠Jsme vyčerpané.
💠Přetížené.
💠Bez šťávy.
A zároveň mužům nedáváme prostor, aby něco převzali.
Protože když se do něčeho pustí, už jim stojíme za zády a říkáme:
„To udělej takhle.“
„Tohle ti nejde.“
„Dej mi to.“
„Já to udělám.“
A pak se divíme:
„Proč je tak neschopný?“
No…
Možná jsme mu tu možnost být schopným mužem právě sebraly.
A pak jsme naštvané, že vedle sebe nemáme chlapa, ale další dítě.
A odejdeme se slovy:
„Já přece nepotřebuju druhé nebo třetí dítě. Potřebuju chlapa!“
😂
No…
Možná stojí za to se někdy podívat i na to, jaký prostor tomu chlapovi vedle sebe vlastně dávám.
Zranitelnost není slabost
Tohle je pro mě jedna z největších lekcí.
Dřív jsem si myslela, že když ukážu, že něco nezvládám, potřebuju pomoc nebo se o někoho opřu, jsem slabá.
Dneska to vidím jinak.
Zranitelnost může být obrovská síla.
Ne manipulace.
Ne hraní na chudinku.
Ne:
„Já to neumím, tak to udělej za mě.“
Ale skutečné:
„Tohle teď nepotřebuju zvládnout sama.“
„Pomůžeš mi?“
„Postaráš se o to?“
„Důvěřuju ti.“
A možná právě tohle je prostor, ve kterém může muž vedle ženy opravdu cítit, že je potřebný.
Ne proto, že by žena byla neschopná.
Ale protože nemusí dokazovat svou schopnost každou minutu svého života.
Takže až si příště pustíš romantický film…
Nedívej se jen na to, jestli nakonec skončí spolu.
Zkus sledovat něco jiného.
Jak se ta žena chová?
Čeho se bojí?
Co toleruje?
Co si myslí, že si musí zasloužit?
Jak reaguje na laskavost?
Umí přijmout pomoc?
Musí všechno zvládnout?
Proč si vybírá právě toho muže?
Co jí na něm připadá přitažlivé?
A hlavně:
Je to opravdu láska?
Nebo je to něco, co její tělo dobře zná?
Protože romantické filmy nemusí být jen útěk do fantazie.
Můžou být docela dobrým navigátorem k nám samotným.
A někdy nám ukážou něco, co bychom v sobě jinak neviděly.
A tak se tě zeptám…
Našla ses v tom?
Možná žiješ něco podobného.
Možná pořád přitahuješ stejné typy mužů.
Možná máš pocit, že všechno musíš zvládnout sama.
Možná už máš vztahů plné zuby.
A možná ještě vůbec netušíš, že problém není v tom, že jsi „špatná na vztahy“.
Možná jen žiješ příběh, který ses kdysi naučila.
A každý příběh se dá přepsat.
Já sama jsem toho důkazem.
A jestli cítíš, že je čas napsat ten svůj jinak, napiš mi.
Ráda tě na té cestě provedu.
A kdo ví…
Možná vám jednou povím i ten náš nepublikovatelný příběh o tom, jak jsme se s mým mužem vlastně potkali. ❤️
PS: Obrázky v článku jsou vygenerovány AI ChatGPT. Podobnost s reálnými lidmi je čistě náhodná :).
Upozornění: Nejsem lékař moje služby nenahrazují lékářskou, psychologickou, ani jinou odbornou péči. Účast na programu (cvičení, kurz, seminář, přednáška, konstelace aj.) je dobrovolná, na vlastní uvážení. Další podmínky a důležité informace, se kterými se prosím seznamte neleznete v Obchodních podmínkách u příslužné mnou poskytované služby.



